Na PDC Pro tour do Holandska vyšla řada na mě, a tak níže pár postřehů...
Letadlo do Amsterdamu nám odlétalo už v půl sedmé ráno, takže nicmoc pocity na úvod při vstávání před 5. hodinou ranní. Hůře na tom byl ještě Sláva, který musel vyjet ze Zálší ještě o hodinu a půl dříve.... Let proběhl bez problémů, cesta vlakem z letiště Schiphol do místa dějiště - města Schiedam taktéž. Je pravdou, že jsme trochu zbytečně přejeli vlakem, ale městský bus nás po důkladné projížďce celým městem a jedné nepříjemné peripetii, kdy Sláva nechal na konečné zastávce batůžek s kamerou a navigací..., dovezl až téměř k našemu hotelu.

Po zabydlení v pokojíku velikosti větší králikárny jsme se vydali pěšky do místa dějiště, haly Margriet. Vše se již připravovalo na kvalifikaci. Trochu jsme se Slávou trénovali. A Slávovi to tam padalo slušně, za hodinku tam nasázel asi 12x stoosmdesátek. Jelikož moje nejlepší 7. zavřené kolo se ztratilo v množství Slávových 5. kol, rozhodl jsem se nakonec kvalifikaci ani nehrát. Poté se začaly do haly trousit první hráči ... Warriner, Mervyn King, Wes Newton a Ronnie Baxter, aby se taktéž rozházeli. My už jsme se však přemístili do přilehlé Playersroom, abychom ochutnali točený Heineken a připili si na zítřejší kýžený úspěch. Nálada v bárku postupně gradovala, a tak jsme se tam kousli až do půlnoci :-)) 10-ti minutová cesta do hotelu uběhal za občasného pokřikování různých bojových hesel a jiných nesmyslných výlevů velmi rychle.

Ráno v 9 h jdeme na snídani, je to holandská klasika - studené mísy, toastový chleba, docela dobrý, ale kdybych věděl, že budeme připlácet 12 €/osoba, asi bych rozmýšlel jinou alternativu. Po cestě do haly stále panuje bojová nálada s heslem dne: Beaton to má dnes blbý, že vypadne hned v prvním kole ... Hrací místo bylo rozděleno na 2 půlky, přičemž v jedné se hrál turnaj PDC a v druhé nějaký jiný lokální turnaj, nicméně vše dobře zorganizované. Profi hráčů přibylo, chyběl pouze Lloyd, Mardle a hlavně strejda Taylor, což mě osobně docela zarmoutilo. Zato na poslední chvíli zjevil u baru mistr světa John Part.

Po dvou zahřívacích pivkách dochází na nejhorší, Sláva jde hrát hned ve 12 hodin. Vyhráváme rozhoz na střed. První set je nemastný, neslaný z obou stran - nakonec po několika chybách Slávy a neproměněných doublech ho Beaton vyhrává 2:1. Podobný průběh má i set druhý, ve kterém podává Beaton a vyhrává ho taktéž 2:1. Povzbuzuju Slávu asi nejhlasitěji z okolních zápasů, což znamená po pěkných 2 lezích (tuším 5./6. kolo) snížení na 1:2 na sety. Čtvrtý set už si přesně nepamatuju, ale Beaton neproměnil tuším šipku na výhru, čehož Sláva využívá a srovnává na 2:2 na sety. Burcuju Slávu, ať hlídá poslední set, ve kterém má výhodu podání, avšak Beaton přeřadil na jiný stupeň. 1. leg zavírá v 5. kole ukázkově 142 (60+BULL+32) a další leg dává 134, 180, 100 a 13. šipkou vyhrává celý zápas :-( Je to škoda, ale chyba byla hlavně v prvním setu, nikoliv v posledním. Beaton přiznává, že byl pěkně rozklepanej, když se ho Sláva furt držel a dokázal i srovnat. No, máme to tedy za sebou a můžeme sledovat ostatní zápasy. Nevím, jestli nebudu přehánět, ale úroveň v úvodních kolech byla mnohdy lepší než v těch dalších. 5. kola jsou samozřejmostí, 4. kola rozhodně nejsou výjimkou. Chvílema se objeví i 6. a horší kolo, nicméně velmi zřídka. Koukám se třeba na zápas Kevin McDine vs. Dennis Priestley. Priestley začal hůře a prohrává těsně o doubly první dva sety, pak ale dokáže otočit na 3:2, když v každém legu dává minimálně jednu 180-sátku. Poslední rozhodující leg za stavu 2:2 a 1:1 hází Priestley při soupeřově podání 180, 85, 180, 16 a D20, tj. 11 šipka. Shrnu už jen v krátkosti... chlapíci to tam mažou neskutečně, zavírky nad 100 jsou běžné i v případě, kdy už soupeř má nachystaný double. Prostě masakr.... Sleduji ještě třeba pěkný zápas Part vs. King, kdy Part vedl 2:0, měl 2 šípy na výhru, ale zápas dokázal King otočit a vyhrát, těsné souboje Colin Osborna s Markem Dudbridgem či Janem van der Rasselem - vše dokonale vyrovnané a kvalitní duely na 5 setů.

Boje se pomalu nachýlí ke čtvrtfinále, ve kterém Barney zamete Marka Walshe 3:0, Colin Osborne těsně vyhrává nad Janem van der Rasselem 3:2, dědek Wayne Atwood, který předtím s notnou dávkou štěstí vyhrál nad Rodriguezem i Andy Hamiltonem, poráží Mervyna Kinga 3:0. Poslední zápas hraje Painter s Lewisem. Painter vedl 2:0 na sety, následně si Lewis furt něco mumlá pro sebe, sníží postupně na 2:1 a vypadá to, že má více ze hry. Nastává hádka a strkanice mezi oběma hráči a Painter za účasti ochranky odchází, zápas je skrečován... Pro PDC velmi nevídaná věc, řekl bych... Pro Raymonda van Barnevelda již je pak podiové vystoupení pouze exhibicí a ač nepředvádí nějak oslnivé šipky, vyhrává tento turnaj poměrem 3:0 na sety nad Colinem Osbornem. Dáváme si se Slávou ještě nějaká pivka na bárku a postupně se seznamuji s pár hráči - všichni jsou v pohodě, máme i pěkné fotky - nějaké pošlu Lenonovi, až bude chvíle je vytáhnout z foťáku. Jen Adrian Lewis se sebral a ihned odjel... že by tedy nesportovní chování spíše na jeho straně??? Po prohraném utkání zmizel i zřejmě nasranej Part. Nejvíce večer kalí opět Ronnie Baxter a taky alkáč Dennis Smith, kteří zůstávají v baru i po našem odchodu.

Neděle již probíhá v poklidném duchu. V hale se hraje další turnaj Open Holland, kde může hrát kdokoliv. Jen škoda, že jsme to nevěděli dopředu, mohli jsme si zahrát, neboť entry fee bylo 17,50€. I tento turnaj postupně ovládnou hráči PDC, nakonec ho vyhrál Matt Clark, který ve finále zdolal Petera Manleyho 3:1 na sety. V dobré náladě se vydáváme v 18 h na vlak, abychom chytili zpáteční let ve 21.20 h.