Z pera Honzy Valenčata mi dorazil podrobný článek z učinkování Slávy Navrátila v na turnajích PDC v Telfordu na konci března 2008.
Fotogalerie.

Se Slávou jsme vyrazili v pátek v 5 hodin ráno z Milevska směr letiště Bratislava. Cesta pohodová, nezbytné kafíčko na dálnici, na letišti srovnávací plnotučná Plzeň (myšleno srovnání jako příprava na jiné ceny, ne dorovnání hladiny) a následovaly skoro dvě a půl hodiny letu do Birminghamu. Po příletu jsme se informovali na možnost dopravy, nakonec jsme zvolili cestu vlakem, která nám i s přestupem a čekáním zabrala necelou hodinu. V Telfordu jsme pak zvolili pro jistotu cestu taxíkem, který nám i cestou objasnil, že jsme cestou vlakem ušetřili cca 26 liber (vlak 16,60, taxík by přišel cca na 43 liber). Ubytování v International hotelu proběhlo úspěšně, překvapil nás klasický „středoevropský“ styl pokoje, ne typické anglické úzké malé pokojíčky. Volný čas jsme vyplnili omrknutím hracího místa, International Center bylo hned v sousedství hotelu. Následně jsme si nechali vysvětlit i cestu do nejbližší hospůdky, kde však hlavně ke Slávově zklamání nebyl terč a ani obsluha nám nedokázala poradit, zda vůbec v nějaké jiné hospodě v Telfordu visí.

Po sobotní snídani jsme vyrazili už na místo činu. Sláva se rozhazoval, já se kochal možností být v přítomnosti největších šipkových hvězd, které se na rozdíl od německého turnaje (dle Slávových slov) nikde neukrývaly. No ale už k turnaji. Hrál se další turnaj Players Championships, Sláva byl nalosovaný do první skupiny spolu s Michaelem van Gerwenem a Raymondem van Barneveldem. Los vypadal „jednoduše“, ale John Quantock byl evidentně v lepší náladě a Sláva tak prohrál hladce 0:3 po setech 0:2, 0:2, 0:2. „Quanny“ sice v dalším kole prohrál s Michaelem van Gerwenem 0:3, ale v neděli došel z předkola až do třetího kola.

Sobotní turnaj se stal nakonec kořistí Phila Taylora, který nebyl dle mého názoru zrovna v nejlepší formě, ale je to prostě Phil. Jak v osmifinále tak ve čtvrtfinále jeho soupeři (zkušený Denis Oves a mladíček Kevin McDine) vedli 2:1 na sety, byli jeden jediný leg od vyřazení Phila z turnaje, ale asi nervy, jméno, respekt, prostě něco z toho, možná vše dohromady nakonec zapůsobilo takovým způsobem, že Taylor nakonec došel až do finále, kde si poradil s Colinem Lloydem 3:0 po setech 2:1, 2:1, 2:1.

Nedělní UK Open Regional Final byl zároveň kvalifikačním turnajem na finále UK Open. S ohledem na sobotní výkon jsme provedli pár změn. Sláva oblékl úspěšný bíločervený dres z MS, nasadil delší násadky, se kterými před týdnem trápil Wayna Mardla v Německu, nezapomněli jsme ani na tekutý ohřívač domácí výroby moravského původu a vyrazili jsme. Los byl tentokrát výhodnější a v předkole narazil Sláva na volný los. Po poměrně jednoduchém postupu jsme čekali na vítěze utkání Michael Barnard vs. Jimmy Dunlop, kterým se stal prvně jmenovaný po výsledku 5:4 a podle vývoje zápasu se dalo uvažovat o šancích na postup.

Soupeř si dobu čekání na zápas krátil rozhazováním a povídáním s Jamesem Wadem a asi od něj něco pochytil, protože jeho výkon v utkání se Slávou byl výrazně lepší než v předkole. Sláva vyhrál rozhoz na střed a měl tedy výhodu prvního podání. Díky jednomu prolomenému se dostal do vedení 3:1 a začínal pátý leg, soupeř se však zakousl a díky vysokým číslům jak ve hře tak při zavírání srovnal na 3:3. Nakonec se projevila výhoda prvního podání, postupové triko, jiné šipky a možná i ten uklidňovací doušek, a Sláva tak nakonec po velice vyrovnaném zápase mohl slavit postup po vítězství 5:4.

Dalším soupeřem byl Wes Newton. Opět přišel vítězný rozhoz na střed (ačkoliv ho oba netrefili), ale tentokrát jako první prolomil podání soupeř – 0:1. Sláva v druhém legu vrací úder, bullem zavírá 83 (25, 8, 50). Další prolomené podání v průběhu hry ale znamená vedení 3:2 pro Newtona, když přichází první chyba - při přípravě na double hází Sláva „o drát“ 7 místo 16 a nemůže poslední šipkou zavírat, což Newton trestá – 4:2. Následně Sláva své podání udržel a při snaze o další break opět druhou šipkou míjí, tentokrát místo 10 na D20 trefuje pouze 6 a možnost zavření uniká, Newton nechybuje a vyhrává zápas 5:3. Wes nakonec skončil v osmifinále „na hrotech“ Brandona Dolana, pozdějšího finalisty, který o kolo dřívě vyřadil nejtěsnějším rozdílem Rolanda Scholtena a ve čtvrtfinále pak 6-3 Colina Lloyda.

I nedělní turnaj vyhrál nakonec Phil Taylor, který ovšem neděli své soupeře totálně deklasoval. Po třetím kole mu odhadem v 80% legů mu chyběla 1 šipka pro přípravu doubla. Jeho finálový soupeř Brandon Dolan byl pro nás se Slávou poměrně velké překvapení, ráno jsme ho potkali hned po jeho příchodu a popravdě bych vůbec neřekl, že se trefí pořádně do terče. Podobně vypadal i John Part, který po vypadnutí v sobotu trávil zbytek času v předsálí u baru a proto se v neděli poroučel hned v prvním kole, když jej vyřadil postavou malý, ale výkony převyšující Nigel Birch. Toho podporovala početná skupina příznivců, takže jste zaručeně i přes velikost sálu věděli, že Nigel „Nutty“ právě hodil double. V dalším kole vyřadil Nigel i dalšího účastníka Premier League Wayna Mardla, který vedl už 4-2, aby nakonec prohrál 5:4.

Nedělní program jsme pak stejně jak v sobotu zakončili večeří a pivkem v již zmíněné hospůdce kousek od hotelu a začli se pomalu připravovat na pondělní půldenní cestu domů.

Valda