Článek Tomáše Červinky z D.C. Qýčepu o letošním Winmau očima přímého účastníka.
Sraz našich reprezentantů před cestou byl v klubu AJETO na Letné ve tři ráno. Kluci ze Strakonic absolvovali turnaj U hasičů a pak se přesunuli na Letnou, kde pilně trénovali až do odjezdu. Já přijel ve dvě hodiny a poslední se dostavil Pavel. Ve 3:15 jsme nabrali Jéňu st. a vyrazili jsme směr Bratislava. Cesta byla bez problémů až do Bratislavy, kde nás zastihla ranní zácpa, kluci se začali strachovat, aby nás ještě vzali do letadla. Nakonec jsme na letiště dorazili v 7 h. a vše bylo bez problémů.

Letiště Stansted: Čekáme na jednu hodinu, kdy máme objednané auto. Tyto dvě hodiny tráví Pavel s Petrem na všudypřítomných automatech. Po předložení dokladů na přepážce půjčovny nastává jeden velký problém za druhým. Ačkoli jsem věnoval přípravě a objednání letenek a půjčení auta celé tři dny, stejně nakonec bylo všechno jinak a přes všechna ujištění na české straně autopůjčovny Hertz, měli na letišti jiné podmínky na kreditní kartu i zpáteční letenku. Po třech hodinách se mi podařilo problém vyřešit, ale museli jsme složit zálohu 700 liber což bylo o 200 více než chtěli na kreditce. David již podléhal panice a hodlal nás opustit a vyrazit na místo vlakem aniž by věděl jestli tam vůbec něco jede. Musím poděkovat Pavlovi za překlad a domluvu s neochotnou pracovnicí Hertze, že i přes úvodní obavy ze své angličtiny nakonec téměř vše zvládl. Nakonec nás zachránilo, že jsem měl u sebe dostatečnou hotovost na směnu 200 liber v hrozném kurzu 49,50.

Cesta: Když jsme nasedli do auta Peugot 307 a já si vlezl jako řidič na levou stranu, kde chyběl volant, na chvíli jsem zapochyboval jak to zvládnu i po nervech a stresu na letišti jsem se musel najíst a půl hodiny si dát na uklidnění. Musím přiznat, že v tuto chvíli jsem byl zralý koupit si letenku zpátky.

Samotná cesta byla v pohodě, jízda vlevo nakonec nebyl problém, vedli mě vozy před námi. Značení bylo přesné a tak cesta ubíhala v klidu. Dodržovali jsme povolenou rychlost i proto, že místní řidiči jsou ukáznění a nikdo nejel přes povolenou rychlost více jak o 20km/h a navíc všude byly kamery. Hotel jsme našli hned.

Hotel: Typický anglický sloh řadových domů menšího města. S námi bydleli na hotelu Belgičané a Italové. Pokoje jsou velmi malé, okolo postelí projde pouze jeden člověk. V místnosti je pouze jedna skříň a dva noční stolky bez židlí a klasického stolu. Koupelna se sprchovým koutem a záchodem dohromady. Hotelier připravil v jídelně dva terče na trénink, které byly hojně využívány všemi hosty. Snídaně typická anglická. Večer vysílali přímé přenosy z PDC turnaje SKYBET World Grand Prix, kde byli vidět nádherné zápasy i neuvěřitelné zkraty hráčů.

Město: Hala Spa byla skutečně 100m od hotelu na pobřeží odkud foukal pěkně studený vítr. Samotná hala velice příjemná. Terče byly rozděleny po třech kojích po celém obvodu sálu a uprostřed bylo sezení pro diváky, kteří platili za vstup 7 liber, a bylo plno. Ve městě našel Pavel prodejnu TESCO, kde se dalo v mnoha případech nakoupit levněji než u nás. Např. pivo v hale bylo za 2,40 0,4l a v tescu vyšla plechovka 0,5l na 0,85 libry kvalitního piva. Město vypadá úplně stejně ze všech úhlů, ale přesto je příjemné na pohled. Večer tam měli místní pouť.

Akreditace: Další šok. Dozvídáme se, že nejsme přihlášeni na kvalifikaci Lakeside. Nastává v našich řadách zmatek. Bereme všechny podklady, které jsme dostali od Mároše. Po předání do rukou Croftovi (president BDO) nastává chvilka mlčení a poté odkaz na druhou hodinu odpolední, že vše bude vyřešeno. V tento okamžik, asi 10h dop. vidíme rozlosování na stole a navíc se dozvídáme, že je rozlosování na internetu a my tam chybíme. Jsme napjatí až do druhé hodiny, kdy nás ujištují, že je vše v pořádku a za chvíli si máme dojít pro materiály k turnaji. Nakonec nás dopsali ručně do volných políček k hráčům, kteří měli mít volný los.

Hra: Už při rozhazování byla vidět vysoká kvalita hráčů, která výrazně převyšovala těch pár jedinců, kteří byly výrazně horší. Musím přiznat, že mezi ně počítám i sebe. Neviděl jsem hrát všechny hráče, ale z toho co jsem viděl bych bez problémů porazil tak dva a dalších 20 až 30 je na naší úrovni. Většina ostatních se dá porazit v jednom legu pokud nám hra sedne, ale ta vyrovnanost soupeřů, kteří pravidelně mají připraveno páté šesté kolo je úžasná. Ještě úžasnější je schopnost dablování. Mezi těmito hráči skutečně rotzhoduje jedna šipka, nedáš dostaneš. Viděl jsem ve vypjatých chvílích zkrat i těch nejlepších, ale dá se to nazvat vyjímkou.

Playoff o Lakeside 2005: První zápasy jsme hráli hned tři najednou. Já dostal Roberta Thorntona, do té chvíle jsem ho neznal a pět minut při rozhazování to vypadalo, že na něj mám, ale protože rozhodčí se dostavil až za dalších dvanáct minut, bylo mi jasné, že moc šancí mít nebudu. Opravdu jsem se snažil a tři legy jsem s ním byl v pátém kole dole, ale k zavírání jsem se dostal jen jednou a zavřel jsem prvním šípem. Všechny ostatní legy zavřel prvním šípem soupeř, pardon jednou to bylo třetím. Poděkoval jsem za lekci a s úsměvem jsem se přesunul k Pavlovi na terč. Mezitím se dozvídám, že David svého soupeře porazil v klidu.

Pavel měl velmi zdatného soupeře (Andrew Chappell), který se nenechal rozhodit výbornými šipkami Pavla a bohužel využil okamžitě zaváhání Pavla na dablech. Poslední leg již nepřipustil žádné problémy a v pátém kole prvním šípem zavřel. Zápas Petra jsem neviděl, ale byl vítězný a dle slov Davida hrál Petr skvěle. David hrál opravdu moc pěkně a postoupil dál přes Josta z Rakouska. V druhém kole dostal Skota (Matt Goldie), ale ten již byl nad jeho síly. Hrál opravdu skvěle. David nebyl zcela bez šancí, mohl zavřít na vítězství v druhém setu, ale nepovedlo se. Petr v druhém kole nedostal sebemenší šanci od Američana Johna Kuczynskiho, který se nakonec stejně jako můj soupeř kvalifikoval na Lakeside World Championship 2005.

Winmau World Masters: Hraju s Viljanenem z Finska. První leg byla taková oťukávaná, já si nedokázal třemi šipkami přihrát na dabla a soupeř v osmém kole zavřel, dále už to nebylo hůře než v šestém a poslední ve čtvrtém, já uhrál jeden leg a ten jsem zavřel v pátém kole třetí šipkou. Na tuto úroveň je to ještě pár let tréninku 3-4 hodiny denně. Petr se Švýcarem Corayem již nezopakoval výkon z předešlého dne a prohrál dost jasně. Pavel měl za soupeře Ira Cafferyho z kategorie těch slabších ostrovanů a nebýt naší bolesti na dablech mohl jít dál. Ir hru měl průměrnou, ale zavíral hned jakékoliv číslo (nahrával si snad pokaždé jiný dabl). David odehrál vynikající zápas s Norem Langstonem a protože i dobře zavíral vyhrál. Další zápas byl také výborný, ale zde již párkrát zaváhal, kdežto soupeř Walesan Bradley ne a proto vyhrál.

Závěr: Výborná zkušenost a motivace do dalšího tréninku. Rozhodně je jedinou cestou jak uspět v zahraničí účastnit se těchto turnajů a svaz by měl udělat vše pro rozvoj našich hráčů, kteří mají motivaci a chuť se zlepšovat a něco dokázat na mezinárodním poli.
Takových zkušeností přeji všem šipkařům co nejvíce.

Cesta zpět proběhla v pohodě až na jeden malér při odbavování.

Tom