První kolo šampionátu je odehráno a v jeho druhé polovině…

… se zrodilo jedno veliké překvapení a následně moc nechybělo i k druhému. Jak už psal Desper v předchozím článku, jeden z papírových favoritů Raymond van Barneveld dostal pěkně na frak a po prohře 0:3 letí domů ještě před vánocemi a už se asi nebude do Ally Pally vracet :-). Měl jsem to štěstí zrovna tento zápas vidět a plně dávám za pravdu tomu, co napsal Desper. Barneyho éra je pryč a dle mého názoru se už nikdy do takové fazóny, v jaké se prezentoval v prvním roce po příchodu do PDC, tj. v roce 2007, který korunoval s velkou dávkou štěstí i titulem MS PDC, nedostane. Sice tenkrát hlasitě prohlašoval, porazil jsem Phila Taylora, jsem světový šampión a tedy i nejlepší hráč na světě, ale byť už tenkrát se dalo snadno polemizovat nad jeho sebevědomím, dnes je z něj běžný hráč první šestnáctky a zpět do top 5 se bude dostávat jen stěží… No ale zpět k výsledkům prvního kola a k tomu tradičně po jednotlivých dnech pár komentářů:

Kim Huybrechts 3-0 Brendan Dolan (3-0,3-0,3-2)

Connie Finnan 3-4 Warren French (P)

Dave Chisnall 3-0 Mark Dudbridge (3-0,3-1,3-2)

James Richardson 3-0 R. van Barneveld (3-2,3-1,3-2)

Mark Walsh 3-1 Warren French (2-3,3-1,3-0,3-1)


Velmi sympatický a přesvědčivý výkon mladého Belgičana Kima Huybrechtse, kterého si asi pamatuji z World Cupu v roce 2007, slavil úspěch v podobě hladké výhry na finalistou letošního World Grand Prix, Brendanem Dolanem v poměru 3:0. Vzhledem k tomu, že se v druhém kole utká s přemožitelem Barneyho, má velkou šanci i na další postup.

Dave Chisnall potvrdil své kvality (průměr 98,5) a poslal domů finalistu MS z roku tuším 2004/5, Marka Dudbridge, který se během zápasu marně hledal, a proto vcelku zaslouženě prohrál. Uvidíme, jestli a jak moc Chisnall potrápí strejdu Phila v druhém kole…

K Van Barneveldovi snad jen ještě dodám, že i když měl úplně nové triko, prohru těžce nesl a sotva svému soupeři, který na můj vkus hrál famózně (a postup si zasloužil), nepodal ani ruku.

Na Marka Walshe jsem už nekoukal, a i když první set prohrál, v následujících třech již vítěze dramatického předkola Warrena Frenche k ničemu nepustil.


Andy Hamilton 3-2 Antonio Alcinas (2-3,3-1,2-3,3-1,3-0)

Per Laursen 3-4 Petri Korte (P)

Mervyn King 3-0 Geoff Kime (3-0,3-0,3-0)

Kevin Painter 3-1 Arron Monk (3-1,3-2,2-3,3-2)

James Wade 3-1 Petri Korte(3-0,3-0,1-3,3-2)


Neviděl jsem nic, takže zbývá jen konstatovat, že luxusní musel být hned první zápas Andyho Hammiltona s mladičkým Španělem Antoniem Alcinasem, který bojoval jako lev. Když jsem viděl na internetu statistiky po první setu (každý 3x 180, 3x 140 a nějaký kila), říkal jsem si to musí být mazec… a zřejmě taky byl. Kromě luxusních statistik Hammer netrefil D18 na zavření devátou šipkou, oba chlapci měli průměr jen málo pro sto bodů. Doubles v rozhodujícím setu se ukázaly jako klíčové – v těch měl jistější ruku zkušenější Hammer a postoupil do druhého kola.

Zbytek zápasů tohoto večera šel za nasazenými hráči, nejvíce se asi nadřel Kevin Painter, kromě jednoho setu se všechny hrály na 5 legů.


Colin Lloyd 3-1 Darin Young (1-3,3-1,3-1,3-1)

Joe Cullen 4-2 Oliver Ferenc (P)

Michael van Gerwen 3-1 Colin Osborne (3-2,3-2,0-3,3-0)

Gary Anderson 3-2 Jyhan Artut (1-3,1-3,3-1,3-1,6-5)

Terry Jenkins 3-0 Joe Cullen (3-2,3-0,3-1)


Konečně vysílala německá stanice DSF (dnes Sport1), sakra taky kvůli ničemu jinému jsem si domů satelit nekupoval. Důvod vysílání už prvního kola byl v tomto případě zřejmý – účast německého hráče Johana Artuta.

Nejprve však bývalá světová jednička Colin Lloyd poměrně kvalitně přehrála Darina Younga v poměru 3:1 na sety, i když po nervózním začátku musel Colin otáčet z 0:1.
Michael van Gerwen, který letos hrál na okruhu mládeže PDC Unicorn Youth a bude hrát o titul juniorského profesionálního mistra světa před play off Premier League Darts, sehrál s Colinem Osbornem vyrovnaný duel, o jehož výsledku asi rozhodl především neproměněný double Osborna ve druhé setu, kterým by srovnal stav na 1:1. Pak se sice vzepjal a třetí setem snížil, nicméně jistější Van Gerwen si už výhru a kýžený postup vzít nenechal. Na DSF vzpomínali komentátoři, že to byl právě Van Gerwen, který měl proti Philu Taylorovi už před třemi lety 3 šipky na výhru a tedy vyřazení Taylora v prvním kole MS a tyto tenkrát neproměnil.

Říkal jsem si včera, kouknu se ještě na Garyho Andersona, jak rozemele německou jedničku a hle, co se nestalo. Byl z toho ne nejkvalitnější zápas dosavadního MS, ale rozhodně nejzajímavější a nejvíc nervydrásající. Němečtí komentátoři (včetně bývalého účastníka MS Thomase Seylera) se mohli skoro pos…t, když viděli jak Jyhan Garymu zatápí. Gary začal velmi vlažně a než se rozkoukal, tak už prohrával 2:0 na sety!!! Je fakt, že tomu pomohl několika trestuhodně promarněnými doubly, ale na ty se právě hraje, aby člověk vyhrál… To mě doslova probudilo, udělal jsem si další grog, vzal si paralel a posadil se pořádně do křesla… Od třetího setu přidával létající Skot plyn, solil tam stále více 140 a 180 a i když neuvěřitelně často i nadále chyboval na doublech, Jyhan už tyto chyby tolik neuměl zužitkovat. Zápas tedy dospěl do rozhodujícího setu, kde se děly věci. Pánové se pak o jednotlivé legy rozhodujícího setu přetahovali, přičemž už to byl většinou Němec, který tahal za kratší konec. Nicméně, nakonec se díky trpělivosti a bojovnosti mohl i dočkat historického úspěchu. Poté, co Gary neproměnil ve čtvrtém legu 3 šípy na vítězství, to nakonec byl Němec, který za stavu 4:4 chytil rytmus, sebral Garrymu podání na 5:4 a podával na výhru v celému utkání. V tomto legu si díky brilantní 180 vypracoval celkem 4 čisté příležitosti na D16, ale bohužel pro něj, řekl bych tutovou koncovku nezvládl. Následoval rozhoz na střed: Němec bull, Skot bull, Skot znovu bull, Němec o drát green – docela masakr. V posledním jedenáctém legu, tzv. legu náhlé smrti, už Skot dominoval a zejména díky stoosmdesátce ukončil tento nervydrásající souboj zavřením 14. šipkou.

Poslední zápas už jsem nedal, ale Terry Jenkins zřejmě neměl vážnější problémy s vítězem předkola Cullenem a po výhře 3:0 na sety jde také do druhého kola.


Andy Smith 0-3 Scott Rand (0-3,0-3,0-3)

Devon Petersen 4-3 Jose de Sousa (P)

John Part 3-0 John Henderson (3-1,3-0,3-1)

Simon Whitlock 3-0 Dennis Smith (3-1,3-0,3-0)

Steve Brown v Devon Petersen (3-0,2-3,3-2,1-3,2-4 )


Finalista poslední majoru Scott Rand vymetl s Andym Smithem bez ztráty legu 3:0. Kdo by to čekal? Průměr 95 je úctyhodný, a tak asi bude nutné s tímto řidičem náklaďáku počítat i v dalším průběhu. Ve druhém kole si dá partičku s Colinem Lloydem.

John Part zřejmě také neměl moc práce a skotského protihráče Johna Hendersona přehrál stejným poměrem, tj. 3:0 na sety.

Pak jsem na chvilku zasedl k TV a musím říct, že v pravou chvíli. Simon Whitlock, který se ještě zotavuje ze zlomeniny kotníku levé nohy s představil téměř po dvou měsících na a předváděl šipky, jako by se nechumelilo. Dennis Smith sice hýbal zápěstím na horu a dolů a tradičně zavíral oči, nicméně bylo mu to prd platné. Simon to tam nasolil s průměrem 105, což je zatím nejvyšší v dosavadním průběhu šampionátu. Doufejme, že mu tato fazóna vydrží co nejdéle.

Poslední zápas první kola mezi Stevem Brown a vítězem předkola Devonem Petersenem z Jižní Afriky se ještě hraje, je poměrně vyrovnaný a Brown před chvilkou máznul 130 na výhru ve třetím setu, když soupeř na stavu 2:2 čekal na 54. Vypadá to zajímavě, asi to dokoukám :-). Výsledek si ale přečtete až zítra nebo na webu PDC.


Tak Bomber to nakonec neustál a pro mne neznámý Jihoafričan slaví po výhře 3:2 na sety postup do druhého kola, kde změří síly s Gary Andersonem ...

A fotečka ....