Čtvrtfinálový den.
Vstali jsme po vydatném spánku v 9 hodin a hurá na snídani, která nebyla zrovna typicky

anglická – měli jsme k dispozici ‚švédský stůl‘ s deseti druhy marmelády, máslo a dva druhy

chleba, k tomu káva, čaj, horká čokoláda a pomerančový džus. Komu by náhodou nechutnal

chleba s marmeládou, mohl si dát kornflakesy s mlékem… No, žaludek jsme nějak zaplácli,

otázkou bylo, jak moc nám to bude chutnat 5. den v řadě…

Na dnešek jsme měli rezervované vstupenky pouze na odpolední program, který začínal ve 13

hodin, a jelikož vstupenky měli začít vydávat o hodinu dříve, vyrazili jsme na pěší túru

směr Purfleet lehce po 11. hodině. Počasí silně přípomínalo, že jsme v Anglii (vítr a déšť),

a tak jsme se cestou zahřívali zbytkem Ferneta. Po poměrně delší túře (cestu jsme si

prodloužili skrze místní průmyslovou zónu) jsme dorazili do Circus Tavern, která stojí na

samotě kousek od kruhového objezdu a jedné místní benzínky. Hned po vstupu to na nás dýchlo

– všude plakáty, šipkové zboží a spousta nadšených a později většinou přiožralých Anglánů

jen svědčilo o popularitě této akce. Samotné dějiště vypadalo velkolepě, obrovské pódium s

jedním terčem uprostřed, který je vyměňován po každém zápase, na konci příchozí uličky velké

projekční plátno a odhaduji pro každých 5 stolů jedna televizní obrazovka, aby každý mohl

pečlivě sledovat průběh utkání – vše na mě působilo, že se bude jednat hlavně o velkou show.

Díky Honzovi Valenčatovi jsme se mohli nakontaktovat na šéfa přes média PDC, pana Mathew

Portera, který nám po krátkém rozhovoru předal náramky i na večerní program, kam jsme

rezervaci původně neměli. Předjednali jsme i setkání s Philem Taylorem v případě, že

postoupí do semifinále, ale Matt nás ujistil, že Phil je v dobré náladě a večerní zápas by

měl s jistotou zvládnout.

Poté jsme už usedli k našemu stolu, popíjeli pivko (cena GBP 2,80 za pintu) a čekali na

aktéry prvního čtvrtfinále Wayne Jones vs. Gary Welding. Očekávalo by se, že se Hitman

(přemožitel Colina Lloyda z prvního kola) bude i nadále snažit využít dobrého losu, nicméně

toho moc nepředvedl. Jones jistou hrou i doubly kontroloval celý průběh zápasu a dovolil

slabě hrajícímu Hitmanovi uhrát pouze 2 legy. Po výhře 5:0 si zajistil jako první postup do

semifinále. Gary si však připsal na konto GBP 12,500, které čekaly na poraženého

osmifinalistu.

Druhý zápas již byl podstatně pikantnější a vyrovnanější – narazili na sebe mlaďas Adrian

„Jackpot“ Lewis a v Circus Tavern velmi oblíbený taťka Peter „One Dart“ Manley. Adrian sice

neměl moc podporu v publiku a navíc mi přišlo, že působil chvílemi trošku nervózním dojmem,

ale i přesto dokázal uhrát vyrovnanou partii se světovou pětkou. Manley získal lehce vedení

2:0 na sety, pak ale začal úřadovat Lewis – snížil na 2:1 a ve čtvrtém setu za stavu 2:1 na

legy měl i několik šipek na srovnání stavu setů. V pátém legu však taťka máznul 160 a

zvednul celou Tavernu ze sedadel. Lewis pak dokázal snížit na 3:2, přičemž v průběhu setu po

nesportovních hláškách i opustil na okamžik pódium, a vedl 2:0 na legy v šestém setu. Manley

tento set však za vydatné podpory publika otočil a zvýšil na 4:2. Ani za tohoto stavu Adrian

nesložil zbraně a snížil na 4:3… klobouk dolů v takové atmosféře ! Přáli jsme si, aby se

zápas ještě více zdramatizoval – atmosféra kulminovala, ale One Dart byl proti – v osmém

setu si poměrem 3:0 na legy jako druhý zajistil postup do semifinále.

Večerní session byla ještě hustší než ta odpolední. Bohužel jsme nesehnali místa k sezení, a

tak jsme různě postávali tam, odkud bylo nejlépe vidět. Chvílema se zdálo býti i

nedýchatelno, díky bohu pak pustili klimatizaci. Často jsme nechápali, jak většina

Angličanek může bejt tak nechutně tlustejch a přesto (i) se producírujou s vylezlýma pivníma

mozolama, kérkama a různým piercingem a (ii) žerou dietní anglické speciality jako by se

měly kvalifikovat na Miss Playboy… Jednu z takovýchto stokilových slečen jsme shlédli, jak

si narvala do huby půlku dietního Jumbo hot dog a nedlouho nato rozsedla židli, fakt prima

zábava :-))

Jak Wayne Mardle, tak i v dalším zápase Kevin Painter měli velmi silnou oporu v publiku.

Hawai Mardle využil podpory publika dokonale a protože jeho soupeř Iceman očividně neměl

svůj den, Mardle si po hladkém průběhu a výhře 5:0 na sety zajistil jako třetí hráč místo v

semifinále. Nutno poznamenat, že hned v druhém legu zápasu minul Mardle devátou šipku na

zavření legu… zcela stejným způsobem, jako loni ve čtvrtfinále proti Lloydovi

(180,180,60,45, míjí double 18 … uáááááá)… celá Circus Tavern jen zahučela… bohužel tento

leg nakonec prohrál.

Pak už jsem se dočkal… neuvěřitelný nával lidí okolo příchozí uličky, skladba …I’ve got the

Power… na plné pecky a uličkou dochází v doprovodu, jak Lenon poznamenal, importních dívek

Phil Taylor. Největší show začíná… Power nekompromisně vyhrává první set 3:0 na legy, Artist

se však nechává vyhecovat publikem a ve druhém setu po vynikající hře a i přes několik

nevyužitých šipkech na straně Powera, srovnává stav zápasu na 1:1 (3:2 na legy). Neměl jsem

pochyb, že po minipřestávce bude Power opět úřadovat a nemýlil jsem se. V dalším průběhu

zápasu již nedopustil žádná překvápka, spoustou 180-tek, přesnými přihrávkami a doubly

dotáhl kontrolovaně zápas na konečných 5:1 na sety – průměrem, pokud si dobře pamatuju, nad

105 na 3 šipky… Uznejte, pokud Power hraje to, co umí, dá se vůbec porazit… ??? :-)))

Tento den, i když jsme ho brali spíše jako zkušební, se vydařil fakt na výbornou, jen škoda,

že extradlouhá taxi jeep límuzína před Circus Tavern nečekala na nás, ale patrně na jednoho

z aktérů posledního čtvrtfinále.
Cesta pěšky zpět do hotelu byla po krajnici silnice poměrně dobrodružná, ale nakonec jsme

dorazili na hotel a po sprše upadli do postelí a spali zasloužilým spánkem šipkových

průkopníků. Zítra je Silvestr, den hracího volna, těšíme se. :-)