Byla to prostě bomba. Neuvěřitelný, neskutečný, báječný, fantastický víkend. Co víc k tomu dodat? Vlastně by tohle mohl být celý článek. Ale to by přece byla škoda nepřipomenout si to všechno a nepovyprávět těm, kteří nepřijeli z důležitých nebo i malicherných důvodů....
Opravdu tězko se hledají slova. Kde vlastně začít a čím? Špičkovou účastí nebo snad skvělou organizací? Opět výbornou prací České televize nebo showmanem Richardem Ashdownem? Velmi velmi těžké.

Zkusme to nějak popřádku. Když jsme začátkem roku byli donuceni k přesunu termínu panovalo všeobeně značné napětí. Bude to ok nebo pokazíme léty zaběhlý termín? Už první zprávy ukazovaly na to, že by to nakonec mohla být výtečná volba. A postupem času se ukazovalo, že tomu tak nejspíš skutečně bude. První přihlášky se začaly hrnout poměrně záhy, staří dobří přátelé z Norska začli opravdu ve velkém, obrovská skupina z Rakouska se nenechala zahanbit. Ale stále v nás hlodalo to jak to bude se špičkovými hráči? Jaký bude letošní Czech open z pohledu kvality obsazení? Navíc nás zaskočila pro nás neznámá informace, že v Holandsku je národní rankingový turnaj. Další obavy. No jak sami dobře víte, všechny obavy byly plané. Postupem doby se začaly objevovat jména která již jsme měli tu čest přivítat. Alan Norris, Garry Thompson, Stephen Bunting ti všichni jsou již stará vesta. Potvrdili i Scott Waites a Scott Mitchell a to již vypadalo velmi dobře, spokojenost. Přidali se James Wilson, Steven Douglas a objevili se i skvělí holanďané Wesley Harms, Benito vd Pas, Jeffrey de Graff a další. Opravdu spokojenost. Ale co nikdo nečekal začalo se pomalu utvářet. V registracích se objevil Martin Atkins, obrovská hvězda a první velký nováček, když přibyl Gary Robson spolu s hvězdným duem Darryl Fitton, Tony OShea bylo vymalováno. Letošní Czech open se zapíše do historie tím nejzlatějším písmem ze všech zlatých které zatím ve své historii napsal.

Podobná situace byla i v ženských registracích. Nemohla chybět okouzlující Deta Hedman, ve vynikající formě hrající Irina Armstrong a holanďanka Tamara Schuur. Z holandska také dorazila poprvé skvělá Aileen de Graaf, nevynechala pravidelná účastnice Maret Liiri z Finska a chudáka Deana Winstanleyho nechala jet samotného do Barnsley, aby mohla být v Praze Lorraine Farlam. V poli žen byly dále skvělé maďarky v čele s Veronikou Ihazs, Polky s Alexandrou Grzeszik a také velká ruská skupina mladých nadějí. Mezi dalšími favoritkami Ann Chilton, Jane Shearing, Kathy Geeraerts a dalšími se neztratila ani nejlepší naše hráčka Iveta Bruská.

Tolik snad k úvodu, předehře velkého představení v Pyramidě. V pátek se tradičně hrály turnaje warm-up singl muži a ženy. Vítězem mužské kategorie se stal mladý a velmi dobrý holanďan Jeffrey de Graff, který porazil velezkušeného Rumuna Christiana Cimpocu 4:3 na legy. V ženách si výhru připsala po dramatickém boji a vítězství 4:3 na legy Maret Liiri, která porazila vynikající holanďanku Aileen de Graaf.

První hlavní soutěží byly páteční smíšené dvojice. Titul všeobecně velmi ceněný, o který se svádějí až nečekaně urputné boje. Mixy přinesly kompletně anglické semifinále, nikoliv poslední tohoto víkendu a tak mohla v prvním semifinále překvapivě dvojice Ann Chilton, Stephen Bunting porazit favority Detu Hedman s Garrym Thompsonem, aby se k nim do finále probili Rachel Brooks, James Wilson přes dvojici Lorraine Farlam, Bryan Bird. Finále se jako první zápas víkendu hrálo na podiu a mělo na páteční večer solidní diváckou kulisu. A bylo se opravdu na co dívat. Dramatické utkání vyvrcholilo až v posledním sedmém legu, když dvojice Ann Chilton, Stephen Bunting již vedla 3:1, aby nakonec odešli poraženi 4:3 a tak Rachel Brooks a James Wilson odstartovali svůj fantastický víkend v Praze plný úspěchů a trofejí.

Sobotní den byl překvapivý už jen tím, že svítilo sluníčko a na konec listopadu bylo nezvykle krásně. Možná někdo tam nahoře nám chtěl dopřát ještě lepší požitek. Povedlo se. Turnaje jednotlivců se s tradičními potížemi s psaním prvních kol rozběhly a kromě jedné zabržděné skupiny v mužích i proběhly na čas. Nasazení hráči si ve většině případů počínali tak jak se od nich očekávalo, snad jen v jedné česko-slovenské skupině, která se bohužel losem sešla bylo více nervozity a emocí. Z tohoto hejna domácích hráčů nakonec vyšel vítězně Karel Sedláček a jako nejlepší z čechů se prosadil mezi posledních 32 hráčů kde svedl heroický boj s obrovským favoritem Scottem Waitesem. Karel prohrával 1:3 aby nakonec po velké bitvě podlehl 3:4. Škoda Karlíku, ale jsi borec. Scotty to měl vůbec takové napnuté celý den, i další zápasy měl vyrovnané a dramatické, když v osmifinále vyřadil opět 4:3 Darryla Fittona a ve čtvrtfinále Garyho Robsona. Opravdu těžká cesta na pódium. Ke Scottymu se v semifinále přidal Alan Norris, který měl podstatně jednodušší cestu i když to možná jen vypadá podle výsledků. Druhou semifinálovou dvojici utvořili Martin Atkins, kterého nezastavil ani Tony OShea a k Martinovi se přidal James Wilson po výhře na Robbiem Greenem. Opravdu hvězdné a fantastické představení v posledních bojích před pódiovými zápasy. Ale to co diváky čekalo, to si málokdo dokázal naživo představit. Do prvního semifinále vlétl Martin Atkins jako uragán, svou první účast na Czech open a na pódiu v Praze si vysloveně užil a fantastickou hrou nedal vůbec šanci vynikajícímu Jamesi Wilsonovi, pro kterého byla porážka 0:5 až příliš krutá. Ale Martinův průměr 102,95 podpořený třemi 180 a fantastickým pátým 12ti šipkovým legem 140, 100, 134, 20 57 BULL to byla světová extratřída. Jamesův famózní průměr 94,70 tak zůstal zcela zapomenut. Ovšem nebyl všem paradním šipkám konec. Jestliže dobré dvě stovky diváků valily oči při prvním semifinále tak při tom druhém doslova nevycházely z údivu. To co předvedli Scott Waites a Alan Norris jestě česká kotlina nikdy neviděla. Oba angličané se do sebe pustili vysokými náhozy a perfektním zavíráním, Scott jako první prorazil podání soupeře a šel do vedení 3:1 a poté i 4:1. Ale Alan se zakousl a nedal kůži lacino až nakonec vyrovnal na 4:4 a to oba hráči hráli průměr na tři šipky přes 110 !!!!! Scotty dokonce v jednu chvíli téměř 113 !!! Bylo to naprosto úchvatné představení, které vyvrcholilo rozhodujícím devátým legem a ten si nakonec pro sebe ukořistil Scott Waites i když Alan měl několik šipek na výhru, ale v tomto jediném nervóznějším legu selhal. Nepamatuji zda někdy v minulosti dva šipkaři u nás odcházeli z jakéhokoliv pódia a diváci jim ve stoje aplaudovali.

Po krátké pauze si pro sebe pódium vzaly dámy. Do finále se probojovala obhájkyně, úžasná dáma Deta Hedman a proti ní malinko překvapivě také angličanka Rachel Brooks. Ale překvapení to bylo jen malé, Rachel už má za sebou některé zajímavé úspěchy a navíc v pátek slavila titul v mixech, takže náláda rozhodně výborná. V dobrých výkonech pokračovala Rachel i ve finále, využila dokonale všech zaváhání soupeřky a vše podpořila výbornými závěry a solidním průměrem přes 70 na tři šipky. Zaslouženě tedy porazila světovou jedničku a připsala si svůj první velký titul na okruhu WDF/BDO. Deta sportovně uznala, že tentokrát to prostě nevyšlo podle jejích představ, ale stejně tak jako její soupeřka ihned přislíbila, že za rok se opět vrátí. Ostatně tento slib a přání opětovného setkání se nám dostalo od všech hráčů nejen světové špičky, ale i těch ostatních, kteří k nám také rádi jezdí a vracejí se rok co rok, aby si užili fantastický víkend a viděli třeba něco extra skvělého tak jako tomu bylo letos.

Finále jednotlivců mužů uzavíralo sobotní program a bylo dalším drahokamem v celkové skládačce letošního Czech open. Scott Waites vítěz z roku 2010 a proti němu nováček v Praze, ale jinak velezkušený borec a velká hvězda Martin Atkins. Hned první leg pánové odstartovali ve velkém stylu, jedna 180tka na každé straně a zavření 121 Scotta dvanáctou šipkou. Pecka. Martin se nenechal zahanbit ani na vteřinku, začal druhý leg další 180tkou a šestnáctá šipka 1:1 na legy. Pak ovšem začal úřadovat Scott Waites a opět přehoupl svůj průměr na tři sipky přes magickou stovku. Opravdu fantastické představení tohoto Yorkshiřana. Ostatně stejně tak Martin je z hrabství Yorkshire. Byla to nakonec klasická one man show, když Scotty bušil do trojnásobků a nemíjel dably. Osmnáctá šipka 2:1 a poté to byla doslova kanonáda na kterou Martin nenašel odpověď i když dělal co mohl. Třináctá šipka D20 z první šipky 3:1, třináctá šipka D18 z první 4:1 a JEDENÁCTÁ šipka D12 zavření 84 5:1. V těchto třech hrách hodil Scott pod 100 bodů na tři šipky pouze při zavíraní dablu a jednoho kola kdy hodil 20 20 18. Legy se hrály takto - 100 140 100 121 D20, 136 140 58 131 D18, 137 100 180 T20 D12. Konečný účet byl uzavřen na 6:1 pro Scotta Waitese zavřením šestnáctou šipkou D5. Martin bojoval opravdu statečně, byl vždy těsně za svým soupeřem, ale toto by bylo nad síly i mnohých profíků z PDC. Konečným průměrem 103,01 si Scott Waites připsal druhé vítězství na Czech open a přestože se během dne potácel na hraně vyřazení nakonec ukázal jak výjimečný hráč to je a my všichni můžeme být šťastní, že jeho a jemu podobné skvělé borce můžeme vítat v Praze a vidět na vlastní oči.

V neděli se turnaj uzavřel soutěžemi dvojic. V ženách si do finále proklestily cestu Irina Armstrong s Aileen de Graaf a proti nim se postavila anglická dvojice Ann Chilton s Ann Waslin. Angličanky porazily v semifinále skvělou maďarskou dvojici Ihasz, Wachter a německo-holandská dvojice zdolala němky Willkomm, Skaro. Oba zápasy shodně 4:1. Ve finále se možná projevila větší zkušenost a vyhranost Iriny s Aileen, přecijen obě patří ke světové špičce a nakonec si tato dvojice odnesla výhru 4:2 a titul šampiónek ženských dvojic. V mužích se již ve čtvrtfinále rozloučila hvězdná dvojice Tony OShea, Darryl Fitton, kteří prohráli s neméně hvězdnými Jamesem Wilsonem a Gary Robsonem. Také další velcí favorité Scottové Waites s Mitchellem se poroučeli ve čtvrtfinále, když podlehli mladé holandské dvojici Jeffreay de Graaf, Wesley Harms. V semifinále se dále oběvila dvojice Martin Atkins, Stephen Bunting a čtvrtými do party byla skvěle hrající mezinárodní dvojice Paul Coughlin ze Skotska a Oto Zmelík ze Slovenska. Paulovi se omlouváme, že jsme z něj udělali angličana, snad to nenesl příliš těžce. První semifinále si po boji vzali holanďané nad dvojící favoritů Atkins, Bunting 4:2 a druhé semifinále jednoznačně vyznělo pro favority Wilsona s Robsonem 4:0. Angličané potvrdili svou kvalitu i ve finále a zvláště James Wilson byl tahounem anglické dvojice. Po výhře 5:1 si James Wilson připsal druhý víkendový titul ze soutěží dvojic a Gary Robson svou první účast na Czech open ozdobil na závěr prvním titulem.

Tak jako jsem nevěděl kde vlastně začít, nevím úplně přesně ani kde skončit. Možná bude dobré rok 2012 zakončit rokem 2013. Pro ten totiž máme slíbeno, že opět přijedou Tony OShea s Darrylem Fittonem, Martin Atkins se moc těší, Scott Waites jistě nebude chybět, ani Scott Mitchell nebo Stephen Bunting. Jistě přivítáme i Garyho Robsona, Steva Douglase, Robbieho Greena, Weslyho Harmse i Benita vd Pas. V ženách se opět můžeme těšit na Detu Hedman, Lorraine Farlam, Rachel Brooks a další a další velká jména. Stejně tak ovšem se s určitostí vrátí i ti, kteří nejezdí pro tituly a vítězství, ti kteří jezdí protože to v Praze a na Czech open mají rádi. Ti všichni nám rok 2012 pochválili a již se těší na rok 2013. A ještě jeden návrat se bude konat. Pro rok 2013 je předběžně domluveno, že pódium si opět podmaní Russ Bray.