Back to Top

+420 724 253 266

Czech Open 2019

21. 11. 2019
Radek Schulz
0

Nesnáším loučení. Ale na to jsem přišel až v neděli večer, když bylo po všem. Přitom ještě před pár dny jsem se na to loučení těšil. To bylo minulý týden, vlastně několik předchozích týdnů jsem se těšil až to všecko bude za námi. Čekal nás velmi náročný víkend s mnoha novinkami, o kterých jsme vlastně vůbec nic nevěděli. Úplně nové, veliké podium, navíc na druhé straně hotelu. Nová velká neznámá byl živý stream každý hrací den s výběrovými zápasy. Šli jsme do toho po pětadvacáté, věděl jsem, že to zvládneme, ale upřímně to, jak se tenhle výroční Czech open podařil se vymyká všemu mému chápání.

 

Pátek proběhl i přes různá zdržení a občasné výkyvy úplně skvěle a konec byl ještě před jednou hodinou ranní. Už odpoledne se hrály smíšené dvojice a ve finále porazili Lisa Ashton s Davidem Evansem pár Paula Jacklin, Nick Fullwell. Večerní warmupy vyhráli Deta Hedman a Nick Fullwell, holky pak naše Denisa Feklová, třetí byla Anička Votavová. Skvělý start třídenního maratónu.

 

Přesto si nejsem jistý, jak moc byli klidní ostatní z teamu před sobotou. Devět set hráčů a hráček, včelí úl v pohybu. Ale byla to fantastická sobota. Všechno klapalo, zápasy běžely na čas, odpoledne jsme zařadili první zápasy hlavních turnajů do živého vysílání a večerní program, který byl dlouho dopředu plánován na devátou hodinu, začal skutečně v devět hodin! Byla to neuvěřitelná, potěšující a úžasná ukázka práce všech. Narvaný kinosál Dlabačov pro téměř 400 diváků hučel zájmem těch, kteří se těšili na skvělé šipky a dostalo se jim jich do sytosti. Celou show vedl jako správný profík Russ Bray, jeho hromový hlas se v sále opravdu vyjímal a celý finálový blok pěti zápasů mel skvělý spád a vynikající úroveň. Mezi klukama byl nejlepší Tomáš Houdek a v 15ti letech zaslouží velký respekt, stejně jako Adam Gawlas za třetí místo. Ženy si ve finále zopakovaly loňský souboj o titul, ale tentokrát Lisa Ashton porazila Lorraine Winstanley. Skvělé třetí místo vybojovala Jitka Císařová pro české šipky.

 

 

To vše bylo korunováno asi nejlepším finálovým zápasem historie Czech open, když skotská legenda Ross Montgomery porazil mladou sedmnáctiletou kometu z Irska Keana Barryho 6:5.

 

 

Před půlnocí byl konec, neuvěřitelné. Nedělní turnaje dvojic proběhly až na počáteční porodní bolesti také ve skvělém čase a vše bylo opět zakončeno pódiovými zápasy i s poměrně solidním publikem. Mužské dvojice ovládli Brian Raman s Davidem Evansem. Ty dámské pak Lorraine Winstanley s Casey Gallagher a třetí místo opět patřilo českým barvám, když Jana Kaňovská spolu s legendární Detou Hedman obsadily třetí místo. Jana byla jediná neanglická hráčka z osmi, které tvořily čtyři nejlepší dvojice.

 

 

Byla to vážně jízda tenhle víkend. Nová přátelství, obnovení a potvrzení těch starých. Nevzpomínám si, že bych za celý víkend viděl někoho vážně naštvaného, nespokojeného nebo cokoliv podobného. Zažil jsem spoustu úsměvů, dobré nálady, skvělých historek, smíchu a povídání a jsem moc rád, že i přes tu hromadu práce jsem měl čas od času chvilku právě na ta krátká zastavení s těmi novými i těmi starými přáteli a kamarády. Byl jsem hodně rád, že přijel Cody Harris, velké jméno, skvělý hráč a velký sympaťák. Můj neskonalý obdiv mají Kenichi a Shingo, dva hráči z Japonska, kteří k mému neskonalému údivu jsou skutečně z Japonska. Chápejte mě správně, oni přiletěli z Japonska na Czech open a příští rok vezmou víc kámošů. Protože je prý Czech open skvělý turnaj a Praha se jim líbí. Jedno z těch krátkých zastavení, které mi zvedlo náladu. Klobouk dolů. Ale to jen tak okrajově. Byl jsem nadšený ze všech, kteří přijeli. Ty stovky lidí ze všech koutů Evropy to byl prostě mazec. Odměna. 

 

Největší díky se vždy sypou na hlavy sponzorů, ale já myslím, že si to zaslouží team pořadatelů v čele s Honzou Přikrylem, Radek Schulz, Radek „Koala“ Beneš, Martin Votava, David Korda, Jana Kaňovská, Lenka Drtilová, Kačka Schulzová. Ohromnou poklonu si také zaslouží Karolína Rysová za obětavé psaní zápasů, Braňo Stredák protože nikdy nezklame, Jirka Jeníček, Míra Mňuk za tu dřinu s terči a hlavní stage, Sven Verdonck za to že nám pomáhal několik hodin ve čtvrtek aniž by vůbec měl důvod, Martin Brabenec za piplačku s nastavením zvuku pro všechna důležitá místa, Pavlovi Kordovi díky za novou stage a grafiku a děkujeme spoustě z vás, kteří jste ochotně šli psát zápasy když to bylo třeba. Velké díky klukům z Novy, že nám všecko postavili a zase zbourali. Obrovská poklona patří našim hvězdám s mikrofonem. Antony Dundas odvedl fantastickou a náročnou práci, jako vždy vynikající, vtipný a naprosto profesionální. A Russ? To je prostě vyjímečnej borec, ten tomu dal úplně jinej level a kdo jste byl v sobotu večer v kinosále Dlabačov v Pyramidě tak mi určitě dáte za pravdu, že to bylo fantastický. Proto je teď nutno poděkovat i sponzorům a partnerům bez kterých by tahle show nemohla přežít.

Nesnáším loučení, je neděle pozdní večer, všecko je uklizeno a po turnaji jakoby se slehla zem. Hotel utichl, v lobby baru nehlučí desítky hráčů, ale zhruba dvacítka lidí si užívá závěr fantastického víkendu a koukáme na šipky v televizi. Jsme blázni. Vážně to byl nejlepší Czech open všech dob? Podle mě ano. Nesnáším loučení. Už během dne jsem se musel se spoustou přátel rozloučit smskou, protože jsme se prostě nestihli potkat a oni museli na vlak, letadlo nebo jen prostě odjet, protože domů to mají stovky kilometrů. Nesnáším loučení, ale jinak to nejde. Poslední potřesení rukou, poslední poplácání po rameni a chraplavý hlas „good night and see you soon my friend, it was fantastic“.

Jiří Pauzr