Úžasný příběh dvou soupeřících podniků, nyní spojených v jednu společnost, má napsáno v záhlaví článek o historii firem Winmau a NODOR. NODOR je oficiálním dodavatelem terčů pro ĆŠO.

Britská historie výroby šipkových terčů je úchvatná záležitost, jež začala na počátku 20. století a stále je plná změn a zvratů. Tento příběh je o dvou firmách jež byly v popředí šipkového průmyslu po mnoho dekád a měli hlavní vliv na šipkový sport. Obě WINMAU i NODOR byly založeny v East Endu v Londýně.

Otočme kolem času do roku 1919, chemik Ted Leggatt vynalezl a začal vyrábět modelářskou hlínu Nodor, nazvanou tak, protože na rozdíl od hlavní konkurenta nesmrděla („no odour“). Od konce 1. světové války popularita šipek výrazně stoupala, což Leggatta přivedlo k experimentování s plastelínou Nodor jako materiálem pro výrobu šipkových terčů. V roce 1923 byl na trh uveden první plastelínový terč, nebyl však příliš populární, protože hráčům chyběl charakteristický zvuk šipky zaražené do jilmového terče.

Sortiment

1924 přidal Leggatt do nabídky Nodoru jilmové terče, 1928 k nim přibyly mosazné šipky. Během roku 1931 se Frank Dabbs obrátil na Leggatta s novou konstrukcí šipkového terče, jmenovitě z krátkých kousků lana svázaných do kruhové formy. Leggatt myšlenku zdokonalil a společně s Dabbsem požádali o patent.

V roce 1935 byl uveden na trh Nodor Original Bristle Dartboard. Leggatt pomáhal založit National Darts Association (Národní šipková asociace) a stal se prvním předsedou. V této době byl tento terč přijat za standard celosvětově.

Během 2. světové války byla výroba terčů pro jistotu přesunuta do Devonu a pokračovala přes nedostatek surovin. V roce 1946 se výroba vrátila zpět do londýnského East Endu.

V roce 1959 byla podepsána smlouva s firmou Dunlop na exklusivní prodej věškeré produkce Nodoru, ta vypršela 1966. Leggatt odešel na odpočinek a firmu koupil Fred Grisley, Leggatův švagr.

V roce 1968 Nodor přistoupil na návrh přemístění provozů do Jižního Walesu, do oblasti s vysokou nezaměstnaností a nakonec se přestěhoval do Cardiffu.

V roce 1983 získali společnost současní vlastníci rodina Bluckových v čele s chytrým inženýrem Johnem Bluckem a přemístili ji do Bridgendu. John byl součástí šipkového průmyslu již se svojí firmou Brackla Engineering, vyrábějících vysoce oceňované wolframové šipky. V roce 1984 firma vynalezla a patentovala první „staple-free bullseye Supabull“ (dráty ve středu bez sponek).

V roce 1976 byl spuštěn zásilkový obchod Red Dragon v němž se k zlosti protivníků na trhu daly pořídit wolframové šipky za ceny odpovídající kupní síle dělníků.

Neochotně

S příchodem hrozby levných nekvalitních terčů z Dálného východu. John Bluck neochotně, ale odvážně učinil v roce 1999 rozhodnutí o přesunu výroby terčů do africké Keni, domova nejkvalitnějšího sisalu na světě, jež je klíčovou surovinou pro výrobu „bristle“ terčů.

Ve skutečnosti již před tím Nodor využíval nejkvalitnější africký sisal, který je ne náhodou upřednostňovaný Britskou Admiralitou pro výrobu lodních lan.

Podpora z vysokých míst keňské strany usnadnila proces přemístění do The Arhi River Export Processing Zone. Zpočátku v pronájmu, nyní ve vlastním komplexu vyrábějí místní zkušení dělníci kvalitní terče. To vše za pomoci pokročilých výrobních postupů vyvinutých inženýry od Nodoru.

Zatím …

… na cestě od provozů Nodoru v East Endu Harry Kicks snr. zakládá v roce 1945 firmu na výrobu jilmových terčů. Byla založena ve vybombardovaném stavení, výroba probíhala za svitu olejové lampy a ručním malováním barev. Výrobky dováželi podzemní drahou do pivovaru Watney, svému prvnímu zákazníkovi. V roce 1952 začali vyrábět ručně kabinety pro terče zdobené obtisky dodanými pivovary.

Brzy potom začal Harry vyrábět papírové terče pod značkou „Keep Dry“ (udržuj v suchu), protože se nemuseli máčet jako jilmové. V roce 1960 byla značka „Keep Dry“ prodána firmě Scotts Dartsboards of Southend specialistovi na papírové terče.

Vypršel

V tomto čase se do otcova podnikání připojil nejstarší syn Harry jnr., následován o tři roky později Ianem.

Nějaký čas poté co vypršel Nodoru patent na terče typu bristle, začali je vyrábět ve firmě se jménem H.A. Kicks and Sons v konírně v East Endu.

V roce 1969 byl Harry donucen (povinný odkup v rámci výstavby bytů) přemístit podnik do současné lokality v Haverhillu v Sufolku. Vše šlo dobře dokud nebyla Británie zasažena holandskou nemocí jilmů, jejímž důsledkem byla změna celé produkce na štětinové terče.

Obchod pomalu prosperoval, tvořila se reputace o kvalitě.

V roce 1973 Harry uzavřel zlomový obchod s Olly Croftem z British Darts Organization (Britská šipková organizace). Od té doby mohou nést terče jako oficiální logo BDO a objevují se na významných mezinárodních turnajích.

V polovině sedmdesátých let změnil Harry jméno firmy na Winmau (vyslov Win More, vyhrávej více), pro tvorbu názvu použil první tři písmena z prvních dvou jmen svojí ženy Winifred Maud.

Po náhlé smrti Harryho seniora v roce 1984 přešlo vlastnictví firmy na jeho pět synů, ale s rozkvětem televizních přenosů z šipek se obchodní podmínky staly extrémně těžkými a po několika letech finančních ztrát byla společnost blízko úpadku.

Jako poslední zoufalý pokus požádali bratři v roce 1993 svého amerického distributora firmu Accudart o finanční pomoc. Ron Kurtz, majitel souhlasil a stal se majoritním akcionářem. Během dvou let od jmenování specialistů na krizové řízení se obchod vrátil zpět do zisku a pokračuje dál.

V roce 1995 začaly vývojové práce na technicky nejpokročilejším terči na světě. V roce 1997 byl Blade uveden na trh jako „the ultimate no-bounce-out dartboard“ (nejlepší terč bez odrazů), použitím důmyslné technologie bez svorek. Ve stejném roce byla Winmau oceněna cenou Mid Anglia Business of the Year, když porazila druhý Ryanair (nízkonákladové aerolinie, pozn. překladatele).

Nejdéle sloužící

Přes období finančních potíží zůstávala firma oddána BDO a v roce 2005 se odehrál 32. ročník Winmau World Masters. Tento slavný turnaj s účastí mnoha zemí s celého světa je pravidelně přenášen televizí a pravděpodobně dělá z Winmau nejdéle sloužícího sponzora sportovních podniků.

Během posledních 25 let zde byla velká rivalita mezi Nodorem a Winmau, včetně neúspěšných pokusů o ovládnutí jednoho druhým. Toto zdravé soupeření o to kdo bude jedničkou výrobců šipkových terčů bylo rovněž motorem technických inovací a marketingových iniciativ z obou táborů, jež měli pozitivní přínos pro zákazníky, šipkové hráče i profesionály.

V roce 2002 po skoro třech dekádách pokusů Nodor úspěšně získal Winmau. Během méně než roku došlo k hladkému přesunu výroby do Keni.

Dnes je Nodor International nejstarší a největší skupina firem v šipkovém průmyslu. Vlastní dvě vlajkové značky známé po celém světě pro kvalitu, trvanlivost, cenu a služby. Obě značky mají výborné dědictví vybudované citem pro detail a použitím nejkvalitnějších surovin.

Je to jediný výrobce svého druhu, který vyrábí své vlastní terče, šipky, násadky, letky, příslušenství a skříňky. Společnost již prodala přes 40 milionů terčů do více než 50 zemí celého světa.

Reinvestice

V Keni je denně sklizeno 200 tun sisalových listů, což vyžaduje 2000 dělníků na plantážích. Z tohoto množství se vyrobí 6 tun vlákna potřebného k výrobě terčů.

Velká část zisku je znovu investována do šipkového sportu ve formě vývoje výrobků, sponzorství hráčů a mezinárodních turnajů.

Nodor jen rovněž jedním z největších výrobců wolframu v Británii. Tento těžký kov se používá mimo šipek, rovněž v leteckém a automobilovém průmyslu.