Poslední dva týdny přinesly fanouškům šipek opravdové hody. Začalo to v polovině července kdy se v Blackpoolu hrál turnaj World Matchplay a skončilo to tuto neděli v Düsseldorfu kde se hrál Evropský pohár (šampionát)
Začněme ale v Blackpoolu ve slavných a překrásných Winter Gardens. Po velmi neúspěšném roce nebyl Phil Taylor žádným obrovským favoritem tak jako v minulých letech. Jistě všichni s ním počítali, ale byli tu jiní koně, u kterých se čekal boj o jeden z neprestižnějších titulů. Gary Anderson vítěz Premier League, Adrian Lewis mistr světa a do formy se vracející Ray Barneveld. Samozřejmě i řada dalších. Velký Phil přišel o všechny tituly poté co jako první a zřejmě na dlouhou dobu jediný hráč měl ve svém držení úplně všechny major tituly. Zbyl mu jen titul z Matchplay a to co letos předvedl ve Winter Gardens bralo dech i protřelým odborníkům. Jednapadesátiletá žijící a hrající legenda předvedla všem svým konkurentům, že nepatří do starého železa a všichni mu stále koukají na záda z velké dálky. Uroveň hry, kvalitu a jistotu s jakou Taylor zdecimoval všechny soupeře byla fantastická, s průměrem za turnaj kolem 106 na tři šipky, jistým zavíráním a klidem mu odpor kladl pouze skvěle hrající Andy Hamilton. Obhájením Matchplay se jasně ukázalo, že Phil Taylor je opravdu ONLY ONE. Pokud hraje svojí hru je nepřekonatelný a žádný jiný hráč se mu nevyrovná ani v nejlepší svojí formě. Přesto se vedly úvahy zda to nebyl jen výkřik do tmy, zda se Taylor nevypjal k výkonu v oblíbeném Blackpoolu a dále bude mírně stagnovat. Vše se vysvětlilo hned následující prodloužený víkend.........

............O tento prodloužený víkend se od čtvrtka hrálo v Německu European Darts Championship jehož jediným vítězem v předchozích třech letech byl pouze a jedině Phil Taylor. Čekalo se tedy jak se předvede po svém právě dobytém dvanáctém!!!!!! titulu World Matchplay. A byl to opět ten starý dobrý Phil. Hrál vynikající šipky, přešel v prvním kole přes úžasně a nebojácně hrajícího Řeka s anglickými kořeny Johna Michaela, ve čtvrtfinále umlčel Paula Nicholsona drtivými závěry 100+ a v semifinále si poradil s mizerně hrajícím Simonem Whitlockem. Stále si držel průměr vysoko na 100 bodů a pouze semifinále hrál těsně pod tuto neuvěřitelnou hranici s průměrem 99,52. Ve finále Evropy čekal soupeř z nejtěžších, Adrian Lewis, nástupce svého bývalého guru, nový mistr světa, fantastický ve skórování a správně drzý ve svém mladém věku. Navíc i Adrian hrál v Německu výborně. Čekalo se jak si učitel poradí se svým žákem, poslední bilance nebyla pro legendárního Powera příznivá, ale měl v kapse úspěch z Blackpoolu, skvělou formu a více jak 35 let zkušeností. To co se poté odehrálo ve finále hraném na 11 vítězných legů osobně považuji za jeden z nejlepších zápasů, které jsem kdy viděl. Lewis začal od první šipky bušit do Taylora a v mžiku vedl 3:1, vypadalo to, že legenda opět padne, ale Phil Taylor ve své úžasné jedinečnosti vytáhl svou Sílu. S průměrem pohybujícím se kolem 110 a více bodů na tři šipky převzal otěže zápasu. Po celou dobu tlačil na podání svého soupeře a při svém mu nedal sebemenší šanci. Zlom přišel za stavu 9:8 pro Taylora a bylo to přesně ve znamení nejlepšího hráče co kdy vrhnul šipky do terče. Další 180 ponechala Taylorovi skóre 164 a tímto mohutným závěrem prolomil podání, neuvěřtelný zážitek a poté co Adrian neuspěl v rebreaku na 98 bodech zavírá Taylor Double 20 a vítězí počtvrté v řadě na European Darts Champoinship. S průměrem ve finále 110 na tři šipky se mu opět klaní celý svět. There is only one Phil Taylor!!!!

PS: Nesmíme zapomenout ani na dvě devítišipková zavření. Jedno dal John Part hned v prvním kole a druhou naprosto fantastickou dal Adrian Lewis v semifinále proti Barneymu.