Být léto, dalo by se říci, že slunko se vyhouplo již vysoko na oblohu když jsme rozlepili svá ospalá očka. Ale je zima tak slunko klouzalo nízko na obloze a občas se schovávalo za mraky.

Jak jsme slíbili na konci článku z minulého dne, na dalších řádcích dojde naplnění naše cesta do Londýna na oslavu příchodu Nového roku. Naše vyprávění jsme skončili na dně láhve whisky a cognacu. Pokračování nabralo rychlý spád. Taxikář, který nás vezl na nádraží sice cosi blekotal že chce 12 liber, ale Piko mu jasně vysvětlil, že víc jak deset mu nedáme, když jsme se dohodli původně na osmi a bylo to. Sice prej přišel o rito za 30 liber, ale čert ho vem, hlavně, že jsme byli na nádraží. Milé překvapení nás čekalo při placení hromadné jízdenky, která vyšla na velmi přijatelných 3,30 liber na osobu tam i zpět. Ne, že by nám nakonec jízdenka zpět k něčemu byla, ale o tom později.
Cesta proběhla velmi úspěšně, nakonec jsme po pečlivém prostudování mapy, vystoupili dříve, než jsme plánovali a tím si ušetřili pěkný kus cesty směrem k Tower Bridge. Za vydatného pokřikování a popíjení typicky českého nápoje ze švestek jsme dorazili k nádherně osvětlenému mostu, všude spousta lidí a kupodivu i neskutečně hustá doprava. Londýn asi nikdy neodpočívá. Fotíme se na mostě i most samotný a snažíme se zachytit i okolí nasvícené mnoha světly, lampami a blikátky. Nádhera, skvělé místo na tuto speciální oslavu. Na druhé straně Tower Bridge scházíme na nábřeží a pomalu korzujeme davem směrem k London Bridge. Míjíme poslední evropskou bitevní loď HMS Belfast, úžasné monstrum. Nálada je skvělá, všichni si vzájemně přejí "Happy New Year", úsměvy, drinky a opečené párky. Těšíme se na ohňostroj a blíží se půlnoc. Mnohem rychleji se však přiblížilo dno "švestkového likéru", ale na náladě to neubralo, v batůžku se neslo šampíčko na Silvestrovský přípitek. Největší hvězdou večera byl jednoznačně Piko se svým deštníčkem nasazeným na hlavě, vzbuzoval pobavení u spousty kolemjdoucích, včetně několika nabídek na jeho odkoupení.
Udeřila půlnoc, odpálili jsme šampus a radostně vkročili do roku 2006, ohňostroj nikde a zcela netypicky pro Anglii začalo úderem půlnoci pršet. Nic to však nezměnilo na všeobecném veselí a ani naše nálada nepoklesla. Křepčíme po London Bridge a dopíjíme šampus. Prázdná láhev byla nejmenovaným členem kolektivu demonstrativně vržena do vln řeky Temže, kde jen těsně minula proplouvající "parníček" plný oslavujících nadšenců. Naštěstí ruka českého šipkaře nezklamala a "o drátek" minula. Z parníčku se tedy nestala ponorčička a my mohli v klidu pokračovat směrem zpět k nádraží, kde nás měl očekávat vlak zpět domů. Bohužel tuto část večera jsme lehce prokaučovali a na nádraží jsme dorazili s dvacetiminutovým zpožděním, a tudíž jsme chytli úplně jiný vlak a ke všemu poslední který jel. Dovezl nás zhruba na půl cesty a tam se s námi britské dráhy rozloučily. Na nádraží v Upminsteru proběhla po parníčku a ponorčičce ještě rukavička, ale tuto příhodu si raději nechte vyprávět od hlavního aktéra.

Zachránil nás až typický anglický taxík, který nás za velmi solidní cenu dovezl přímo k hotelu. Nakonec nás Silvestr v Londýně nevyšel vůbec draho, jsme nabiti dojmy a zážitky a nesmírně unaveni fyzicky i společensky padáme do postelí. Pak již nás čekalo jen to na začátku zmíněné slunko na obloze.

Těšíme se na semifinále, to bude mazec, hlavně večerní zápas Taylor vs. Mardle je velmi očekávaný.