Paul Nicholson dobyl Circus Tavern v Purfleetu a zaslouženě zvítězil v prestižním TV major turnaji. V semifinále vyřadil Phila Taylora (1. prohra na majoru od UK Openu 2008 v červnu ! ) a ve finále
na něj nestačil Mervyn King. Za vítězství obdržel šek na GBP 60.000,- Na turnaji byly k vidění skvělé.....
výkony a dramatické závěry. Spousta hráčů dosáhla průměrů 100 + a asi bych vyzdvihnul výkon Colina Lloyda, který po delší odmlce
opět chytnul formu a předváděl skvělé šipky. Prohrál až ve čtvrtfinále s Taylorem, kde Taylor vytvořil nejvyšší průměr turnaje a to 106.44 proti Colinovému průměru 101 na tři šipky. Ronnie Baxter zase minul double 12 na zavření 9tou šipkou (výše odměny za devítku jsem nikde nenašel zvěřejněnou), byla by to jeho první televizní devítka. Ale zpět k hrdinovi Nicholsonovi, který předvedl svůj životní výkon a díky vítězství se vyhoupnul do elitní TOP 16ky hráčů žebříčku Order of Merit.



Nicholson porazil v úvodních dvou kolech dva bývalé mistry světa, Steve Beatona a Dennise Priestleyho, ve čtvrfinále svedl těžký souboj s Adrianem Lewisem (9-7, průměry - Lewis 97.44 / Nicholson 93.18). V semifinále ho čekal asi nejtěžší soupeř, o kterém se celou minulou sezónu ve všech případech televizních turnajů psalo jako o vítězi. Nicholson narazil na Taylora, který nebyl úplně ve své kůži a těžil z toho. I když Taylorovi průměry na turnaji byly skutečně fantastické, navíc proti Nicholsonovi prakticky pořád udržoval 100 + , který v závěru trochu pokazil. Nicholson už prohrával 1-3, ale skvělými checkouty zápas vyrovnal a otočil. V zápase zavřel čtyřikrát checkout nad 100, dokonce i nejvyšší možný 170 (stejně jako Whitlock na MS 2010) - holt Australani mají na ty 170ky nějaký zvláštní lektvar nebo co..... Za stavu 9-7 minul Nicholson dvě šipky na vítězství (double top) a Taylor srovnal na 9-9. Navíc Nicholson v rozhodujícím legu hrál proti Powerovému podání. Byl to ale strejda Power který v rozhodujícím legu tahal za delší konec provazu. Nicholson trestal a vítězným double 5 pečetil vítězství a postup do finále.



Ve finále už na něj čekal starý mazák Mervyn King. Paradoxem je fakt, že King je Nicholsonův dobrý kámoš, který Nicholsonovi radil v začátcích na okruzích PDC a často spolu i trénovali. King předvedl stabilní výkon v průběhu celého turnaje a finálová účast byla zasloužená. King má trošku na finálka smůlu, v loňské Premier League v semifinále porazil Taylora, aby finále projel s Wadeem, letos jsem ho tipoval na vítězství, jelikož proti Nicholsonovi byl daleko připravenější a odpočatější. Nicméně opět nezvítězil. Jeho zatím největším major titulem tak paradoxně zůstává vítězství na Winmau World Masters a IDL v BDO ! King v 1 . kole (posledních 32 hráčů) porazil ve skvělém zápase James Wadea 6-5 , s průměrem 102.18 proti 99.25, smetl Klaasena 8-1 (průměr 100.81), Wayne Jonese 9-2 (96.13), v semifinále Osborna 10-8 (96.32). Bohužel ve finále nepředvedl takovou kvalitu jako v předchozích zápasech a prohrál 11-13. Paul Nicholson se tak zaslouženě tituluje Players Championem pro rok 2010 !

Čtvrtfinále: (best of 17 legs)



Paul Nicholson - Adrian Lewis 9:7

Colin Osborne - Wes Newton 9:8

Phil Taylor - Colin Lloyd 9:7

Mervyn King - Wayne Jones 9:2





Semifinále: (best of 19 legs)



Mervyn King - Colin Osborne 10:8

Paul Nicholson - Phil Taylor 10:9

Pořadí zápasů bylo určeno hodem mincí



Finále: (best of 25 legs)



Paul Nicholson - Mervyn King 13:11