Polovina PLD 2009 je za námi. Řeknu vám je to dřina, už by to někdo mohl vzít za mě. Každý čtvrtek od osmi večer do půlnoci....
....sedět u počítače s nohama na stole, pojídat dobrůtky a koukat na ty nechutně skvělý šipky je fakt makačka. A to si vemte, že se ještě snažím screenovat nějaký ty fotky. Lenon je teda nikam nedal no, ale třeba zapoměl nebo mu nedošel mail ode mě. Zkusím z toho někde udělat galérku.

Tak co se vlastně dneska dělo? Jo pěkný šípy v Brightonu dneska. Celkem se i povedlo rozložení zápasů v tom jak nakonec byly kvalitní. No tak už na to teda vlítnem.

Mervyn King vs. Terry Jenkins

Na začátek opravdu lahůdkové představení. Mervyn jako ještě stálůe vedoucí hráč PLD a Terry, který by si zasloužil být v první čtyřce. jenže to by chudák Bejk musel zavírat. Jestli se ten náš Terry z Přerova takhle naučí házet tak to se máme na co těšit. Začalo to celkem tradičně, Mervyn jel moc pěkně, ale Terry to tam prostě rval jak o život. Má nádhernej styl a ty šedesátky má fakt najetý, jenže dably to je prostě kámen, šutr, balvan nebo přímo skála úrazu. Terry to prostě nezavírá. Mervyn šel díky tomu, a svojí hře taky samozřejmě, do vedení 3:0 a pak 4:1, aby před přestávkou konečně Terry dotáhl jeden z dalších skvěle rozehraných legů do konce a snížil na 4:2. Po přestávce se ale začaly dít věci. Chudák Mervyn se nestačil divit a diváci co na něj pořád bučeli mu taky nepomohli. Každopádně Jenkins to tam začal prát ještě víc, šedesátky padaly jedna za druhou a konečně šlo i zavírání. Legy na 3:4 a 4:4 začal Terry 180,140 oba. Pak zvolnil a obrat v zápase začal jen 140,140. Aby pak o dva odskočil standardním začátkem 180,140. Fakt hustý, ale tentokrát to nebylo Mervyna :-) takže ten už po chvíli lehce rezignoval, kdežto Terry si dokráčel pro famózní výhru za hromového chorálu celého Brighton Centra.

James Wade vs. Wayne Mardle

Byl to pěknej taneček od Mardla. Ale rytmus udával soupeř bohužel. James to rozjel jak se na světovou dvojku sluší a patří. Uno duo tre a bylo to 3:0, no naštěstí to Wayne chytil včas a fakt jsem si chvíli myslel, že to bude bitva, jenže Wade má zase slušnou fazónu a poté co dovolil soupeři srovnat až na 3:3 podřadil, přišlápnul plyn a po hromadě šedesátek a hlavně velmi slušném zavírání uhrál dalších 5 legů v řadě a připsal si paté vítězství v řadě. Tím se James Wade usadil na čele tabulky a převzal vládu od Mervyna Kinga

Raymond van Barneveld vs. Jelle Klaasen

Na tenhle zápas jsem se fakt těšil. Asi jsem kupodivu nebyl sám. Nevím kolik televizních a diváky takhle nabitých zápasů spolu tihle dva sehráli od pověstného finále Lakeside, ale moc jich myslím nebylo. O to víc se čekalo jak se s tím hlavně Barney popere. Sice je to už pár let, Barney jeo nějaký to kilčo "větší" a Klaasen zkušenější. Dneska to ale popravdě nestálo za nic. Barney zase dělal ty svoje ublížený ksichty, ty dělá pokaždý když mu to chodí o dráty a haže jen kila nebo stočtyřicítky. Klaasen opět podle mě doplatil na tu svojí kanonádu. V téhle lize to prostě nejde takhle doslova bezmyšlenkovitě pálit šipky do terče. už to v komentáři zmínil i Sid Waddel. Chlapi nezačali špatně a začátek sliboval vyrovnaný boj, jenže to trvalo jen do stavu 2:2. Pak Jelle minul pár dablů, Barney se toho samozřejmě chytil a šanci kterou mu soupeř doslova mrsknul do tváře už nepustil. Chvílema to vypadalo, že se i soustředí a když zavřel 110 na 5:2 a 156 na 6:2 bylo jasno, vymalováno, finýto. Klaasen je pro mě osobně velké zklamání a přestože sem tam předvede v PLD super hru, je to přesně jak celá jeho kariéra v PDC zmenšená do pár dnů. Vyhrál slavně Lakeside nad velkolepým Barneym, pak přestup mladé superstar do PDC a od té doby sem tam něco málo, ale je to bída.

Phil Taylor vs. John Part

Neuvěřitelných 17 titulů mistra světa přinesli tihle dva veteráni a legendy dnes na pódium. O Philu Taylorovi nemá cenu se rozepisovat a John Part to je také na dlouho, zkušenost sama. Zápas sliboval výborné šipky a kdo vydžel koukat, nelitoval. Oba pánové začli v parádní pohodičce, strejda Phil hned prvníma třema šipkama málem dal 180 což je na rozjezd milý teda, taky to tak dělám, psychika je důležitá. Zápas začal celkem vyrovnaně, ale přesto byla cítit převaha Taylora a nervozita Parta, který se hecoval po každém skvlělém hodu nebo zavření legu. Strejda Phil si jel to svoje, šede, šede, šede, šede, šede a sem tam nějakej ten dablík. Prostě ať John chtěl nebo ne, Phil to měl v ruce od začátku. Za stavu 3:2 pro Powera se to začalo lámat. Part nestčil drtivému náporu svého soupeře a na přestávku šel Kanďan s mankem 2:4. Po pauze už to prostě úplně bylo vidět jak to Power kontroluje a přestože se Part snažil, hrál moc pěkně bylo to málo. Spektakulární zavření 170 v podání Phila Taylora bylo jen jednou z třešínek na dortu. Konečný výsledek 8:3 pro Powera, pět 180tek a průměr lehce nad 104, to jen tak na závěr.

Pár obrázků

NIGHT 6

NIGHT 7